Sobota je tady. Bednění? Máme! Suchý beton? Máme! Zedníci? Skoro také. Máme vše, takže můžeme začít? Nee nemůžeme... Na zakládání první řady jsme si pozvali bandu ukrajinců. A klucí asi neviděli začátek Pyšné princezny, kde se zpívá "Každá práce jen nám platná, pracuješ-li poctivě." Tento budovatelský pohádkový song byl naplněn jen z první části...
Na zakládání ztraceného bednění jsme měli bandu ukrajinců. Kluky jsem nabíral cca kolem půl osmé, abychom v osm mohli začít. První co mi zarazilo bylo, že si nevzali, ale vůbec nic. Dobrý no dojedem na pozemek a zjistili jsme, že si teda nic nepřivezli...Takže jedou zpět (cesta asi 18minut) a vrhneme se na to. Frajeři přijeli za dvě hodiny a přivezli si 2x vodováha, gumovou palici a provázek...prostě vše co jsme měli...ok pomalej start, trošku nervy, ale začínáme...
Nejhorší je vychytat rohy, nevěřil jsem vlastním očím, ale rohy jsme vychytali během třeba 40minut, tak si říkám nice, tak to bude dobrý s nima. Rohy máme, tak kluci klasika cigárko, tak si říkám ok, to bude brnkačka jsou šikovní. Dokouřili a rozjíždíme rakety. Ani náhodou děcka...nandal se provázek usadily tři bedňáky a další pauza. What? A tímto způsobem se pokračovalo all day. Děcka to prostě nechcete! Beton během dne tvrdnul a tvrdnul, takže se jelo do Hornbachu pro novej a během té doby kluci dělali co? Yes vyjímečně svítilo slunko, tak leželi kouřili a opalovačkis rozumíš ;) Luky jel do Hornbachu, já roznášel bednění na další řady a frajeris pohodička...Demence... v šest jim říkám, že na to prc..e a jedem dom, že musíme už jet, protože nervy z nich....
Jediné pozitivum je, že to udělali fakt rovně a stihli vše hlavní, těch pár bedňáků už tam člověk dá alone, ale no prostě neuděláš nic.