Spoustu měsíců jsme se těšili, nejen na to až budeme moc kopat, ale že si půjčime bagr a budeme si kopat sami, že si to užijeme se vším všudy. Nakonec jsme potkali šikovného bagristu přímo z obce a domluvili se s ním.
Základové pásy jsme vysypávali na dvakrát. Sypali jsme vápnem přes hrdlo lahve (petlahev v polovině přeříznutá) a než došlo k bagrování, přehnali se velké deště a uteklo pár dní a po čárách se slehla zem. Takže jsme je dělali znovu. Možná jsme je měli vysprejovat, ale to prý bagristi nemají rádi. Vápno je prý lépe vidět.
Bagrista odvedl vážně pěknou práci. Začali jsme středovými pásy, správnou hloubku jsme hlídali nivelákem. Pokračoval po obvodu a za 6 hodin měl hotovo i s úklidem kupiček hlíny okolo. Byla radost na to koukat, povedly se mu krásné linie a ostré hrany.
Osobně jsem se bála co v zemi najdeme, ale vzhledem k tomu, že je v okolí vic novostaveb a nic zásadního nenašli, bylo asi nepravděpodobné se bát, že narazíme na starý hřbitov nebo hrobku. Jediným překvapením byly drenážní trubky, které vedly z pole.
Tuhle naši idylku nám pokazila další etapa a to je betonování základových pásů a o tom zase příště.