Lít, či nelít, toť otázka... A také další dilema v životě svépomocného stavebníka.
Po přečtení kilometrů článků na internetu jsem byl ještě zmatenější, než na začátku. Ti co dělají anhydrit samozřejmě obhajují anhydrit, ti co dělají beton, tak obhajují beton. Nechal jsem si proto nacenit obě varianty od několika firem. Kupodivu rozdíly byly minimální. Ušetřit by šlo snad jen tím, že bych si to míchal sám v míchačce, ale nad touto variantou jsem ani neuvažoval. Po konzultaci s instalatéry jsem se rozhodl pro anhydrit. Následovalo rozhodování, jestli Transmix (kamion, co si to sám rozmíchá na místě), nebo to dovézt v mixu. Toto dilema za mne částečně rozhodl soused, který si vydláždil přístupovou cestu, takže nebylo kam kamion postavit, a částečně nedostatečný zdroj vody. Volba tedy padla na mix a firmu Podlahy Blažek z Břeclavi.
Po rozhovoru s jejich technikem: "No buď vás stihneme do konce března, nebo až v červnu", začalo hektické období, aby se vše stihlo nachystat. Sami jsme si položili podlahový polystyren, jelikož podklad by rovný, tak jsme žádný podsyp neřešili, mezery u trubek jsme zasypali Lipaporem. Instalatéři (Josef Košťál a jeho parta) nám vyšli vstříc a odvedli skvělou práci v termínu. Prakticky v celém domě je teplovodní podlahové topení (Kermi - dodavatel Richter+Frenzel), které bude napojeno na kondenzační kotel Wolf. Vše jsme stihli nachystat a ještě nám zbyl jeden den k dobru.
Borci od pana Blažka dorazili v 7:30 a v 10:00 už bylo uklizeno. Jediným menším zádrhelem byla přejetá předzahrádka u sousedů, ale stávají se i horší věci. Po třech týdnech dojeli podlahu přebrousit a provedla se topná zkouška. Na jednom místě sice anhydrit praskl, ale na zavolání ochotně pánové dojeli a prasklinu opravili pryskyřicí. A další tři měsíce trvalo, než vlhkost klesla na přijatelnou úroveň a mohlo se pokračovat sádrokartonem. Mezičas byl využit k připojení na kanál a vodovod (a k polním pracem).
Shrnutí - zatím máme obrovské štestí na řemeslníky, nemuseli jsme řešit žádné zásadní problémy. Co se týká andydritu, tak obrovská spokojenost. Na jednom místě jsem potřeboval zaseknout kousek ocelové futro a překvapila mě odolnost a tvrdost materiálu. Podařilo se mi i vylít kbelík vody na podlahu, místo vyschlo a nebylo poznat, že by tam kdy byla voda. Samozřejmě, než materiál pořádně vyzrál, tak moc odolný nebyl, ale všechno chce svůj čas. A se zapnutou podlahovkou je to jedna báseň.
PS: Proč první podlaha a poté omítky? Protože sádrokarton. Pokračování příště...