Už pár let jsem od své přítelkyně slýchával, že by bylo super mít svůj baráček se zahradou, a že to bydlení v bytě je sice super, ale přece dům je dům. Jenže já na to měl pořád stejnou odpověď...
Nemáme pozemek a vlastně na něj nemáme ani peníze, tak nemůžeme stavět. Jenže mně to hlodalo v hlavě čím dál tím víc.
Vlastně nám nic nechybělo, už nějaký čas jsme bydleli ve "svém". On ten byt sice byl náš, ale půjčila nám na něj banka = hypotéka na krku až do důchodu :)
V roce 2014 jsme koupili větší 2+1 v poklidném malém městě, tak na půl cesty do práce a na vesnici, ze které jsme oba pocházeli, měli rodiče, plno kamarádů atd. Na konci roku 2017 jsme se rozrostli o jednoho mrňouse a my začali přemýšlet, jak to bude v budoucnu, až budeme třeba čtyři (chceme totiž ještě malou ségru).
A tak jsme koumali, jak ten náš hezký byt předělat k obrazu našemu, aby se nám tam bydlelo pěkně i dál. Jenž pořád byly nějaké kompromisy a ústupky, že něco vlastně ani nepůjde, tak jak bychom si přáli atd. A tak jsme se začali porozhlížet po bytě větším.
Netrvalo dlouho a našli jsme a také nakonec koupili. 3+kk s balkónem - 90 m2, pár km od současného bytu, pořád v dojezdové vzdálenosti do práce mé i přítelkyně. V centru města, značka ideál. Nemohli jsme se dočkat, až se přestěhujeme. Menší hypotéku jsme vyměnili za větší.
V květnu 2018 jsme udělali pár drobných úprav (sádrokartonové stropy, elektrika, vymalovalo se) a mohli jsme se nastěhovat. Je nám tu dobře ještě teď... Jenže "nic netrvá věčně" u nás platí asi dvojnásob.
Rok 2019 začal poklidně, plánovali jsme přípravy na svatbu, kterou jsme kvůli stěhování a narození přírůstku o rok odložili. Nadešel červen, den D. Svatba byla parádní, moc jsme si to užili, budeme na to vzpomínat do konce života. Začátkem srpna jsme vyrazili společně na malou dovolenou tady v Čechách a ani ve snu mě nenapadlo, že za pár dní bude zase všechno jinak :)
Kamarád s přítelkyní už delší dobu měli pozemek v té vesnici, ze které já i manželka pocházíme, já tam pořád mám rodiče, téměř všechny tam známe a manželka tam má práci.
Jeli jsme za nimi na návštěvu. Dozvěděli jsme se, že vedle jejich pozemku je na prodej ještě další, má stejného vlastníka, od kterého kupovali pozemek oni.... Na to přišla má standartní odpověď,že by to bylo super, ale nemáme na něj peníze. :) I tak jsem si na majitele vzal kontakt.
Rovnou jsme se jeli na pozemek podívat, jestli vůbec bude stát za to majiteli zavolat. A nakonec jsme zavolali :)