Dovolím si vsuvku -> makléři - nechci házet do jednoho pytle, ale když jsme později konečně kupovali (skrze realitku), paní makléřka, to ti vám byla takovej zdroj mléka, že jsem musel najít přímo majitele pozemku, načež se mi přiznal, že ani on není spokojen se službami a přístupem a že jí nedá ani korunu a ukončil s ní spolupráci. Takže jsme se domluvili spolu na všem a bylo to mnohem lepší, než přes nějakého prostředníka.

Pozemek máme, zadluženi do konce života, můžeme dělat projekt. Oslovili jsme paní projektantku, dali si rande a teď je to asi rok a čtvrt - tak dlouho nám trvalo od první schůzky do předání projektu v papírové formě do rukou. Faktem je, že jsme asi třikrát začínali na zelené louce, později několikrát upravovali, měli několik variant, naše rychlost reakcí na podněty paní projektantky byla někdy trochu do nebe volající :-D

Projekt držíme v rukou, teď povolení... A čističku. Na ČOV je taky projekt. Na všechno je projekt. A vyjádření, a souhlasy, a posudky, a připomínky... To zvládnem, všechno oběhnout. Ale co vlastně?

Chtěli jsme ušetřit přes dvacet tisíc na tom, že nám projektanti baráku a čovky nebudou vyřizovat stavební povolení, ale oběháme si to sami. Sedl jsem si k počítači, nalil trochu irské, ještě trochu, ještě trošičku, den, dva, týden, miliarda formulářů, názorů, postupů, hlava se motá, nic nechápe, kam jít napřed, s čím, co předtím obstarat, bude to na ohlášku, územní řízení, umístit, pak postavit, oboje zároveň, co na to sousedi? A děti? Mají si kde hrát?

Začal jsem dávat dohromady jednotlivé kroky, shánět vyjádření správců sítí, vyplňovat formuláře, o kterých jsem si myslel, že jsou to ty správné. Začali jsme týden před Vánoci na hasičích, středa, kolem 16. hodiny středoevropského zimního času. Hasiči nemají úřední hodiny, takže jsme zastihli klučinu na odchodu domů s tím, že ta paní, za kterou jdeme, už tam dávnou není. Neva, nechali jsme projekt a žádost na místě a ještě napsali mail paní poručici, že to tam má u kolegy... Skoro týden, zatím se neozvala, že bere na vědomí či něco, cokoliv, tak má už asi Vánoce. Nevadí, pokračujeme dál, další snahy o pochopení celého systému (a to jsem v něm pár let sám pracoval). Poslední šance před Vánoci něco oběhat je v pondělí 23.12.2019! Beru všechno, vytiskl jsem celý internet, protože nevím co je to správné, a jedeme na hygienu.

Paní na podatelně vysmátá, tak my taky :-) Poradila nám, co a jak, vzala nás za inženýrkou, která bude projekt posuzovat z hlediska hluku apod., ta se nás zeptala, jestli bude tepelné čerpadlo a jestli to je u silnice (nebude a není), tak pak by neměl být problém (asi páni inženýři zjistili, že ta čerpadla jsou fakt hlučná a začali zpřísňovat podmínky pro pozitivní posouzení projektů). Nakonec jsme měli vše potřebné sebou a nechali to rovnou tam. A popřáli hezké svátky :-)

Běžíme dál, na úřad! Na životní prostředí. Které to jsou dveře? Hledáme čísla, které jsou pro vodní hospodářství. Najednou míjíme paní úřednici, ptá se, co hledáme... Právě jí :-) Takže teď potřebujeme čovku. Mám staré formuláře (ano, tiskl jsem všechno, co mi přišlo pod ruku :-)), dala nový, vypsali jsme hned na místě, měli dvě vyhotovení projektu čovky, nechali to tam, popřáli hezké svátky :-)

Pak jsme pokračovali na stavební. Paní, pod kterou dle obce spadáme, měla dovolenou, tak jsem zaklepal na jiné dveře, že se jdeme poptat, co potřebujeme pro stavbu baráku (kromě cihel a trpělivosti :-)). Opět dala formulář, poradila, popřáli jsme hezké svátky :-)

Musím říct, že na 23.12. mě přístup dam z úřadů fakt pozitivně překvapil. Takže se to rozjelo, čistička je podaná, na barák sehnat sousedy s podpisy na zákres situace, dodat hygienu a hasiče (až budou), zbytek správců sítí (doporučeno jen ty hlavní, jako voda, plyn, elekřina, komunikace, ale ne ministerstvo obrany apod.) a podá se to taky.

Přejeme hezké svátky i Vám a ať to staví :-)

Ke každému Stropu Ytong Ekonom dostanete od Ytongu kladečský plán. Ten obsahuje přesné rozmístění nosníků a typy vložek, které se mezi nosníky ukládají.

První nosník smí být od kraje zdi vzdálený tak, že pórobetonová stropní vložka leží jedním koncem na nosníku a druhým koncem na zdi. Délka uložení stropní vložky na zdivu musí být minimálně 20 mm.

Rozmístění nosníků po obvodovém zdivu

Nejprve jsme rozmístili nosníky po obvodovém zdivu. Minimální délka uložení nosníku na stěnu je 150 mm. Předepsaná osová vzdálenost mezi nosníky je 680 mm. Tu jsme zajistili tak, že jsme si na krajích vždy mezi nosníky usadili jednu pórobetonovou vložku.

Vložka stropu Ytong Ekonom je široká 250 mm. My jsme vložku ukládali na zdivo s přesahem 40 mm, takže jsme metrem pouze kontrolovali, aby od vnitřní strany tvárnic byla vložka usazena vždy 210 mm směrem do interiéru.

Po rozmístění nosníků podle kladečského plánu jsme pod budoucím stropem postavili stojky. Maximální vzdálenost stojek od stěn nebo mezi sebou je 1,6 metru.

Nadvýšení střední části stropu

Jsou-li stropní nosníky delší než 4,6 metru, je nutné strop uprostřed nadvýšit. Konkrétní hodnoty vzepětí, jsou k dispozici v tabulce na webu Ytong.cz

Nadvýšení jsme kontrolovali nataženým provázkem podél horní hrany nosníku. V našem případě, bylo nutné nosníky uprostřed místnosti zvednout přibližně o 1 cm.

Jakmile jsou stropní nosníky rozmístěny a celá konstrukce řádně podepřena, je možné přistoupit k ukládání stropních vložek.

Ukládání stropních vložek

Vložky Stropu Ytong Ekonom jsou odolné vůči prolomení a odlomení úložného ozubu. To znamená, že se po připravovaném stropě můžeme bezpečně pohybovat a přenášet další vložky.

Po důkladném podepření stropu a uložení všech vložek, přišla na řadu příprava armatury v prostoru věnce a ztužujících prutů v místech s nízkými vložkami.

Jakmile byla všechna ztužující armatura dokončena, vyzdili jsme po obvodu stropu věncové tvárnice a objednali betonáž.

Betonáž stropu

Před zahájením betonáže stopu je nutné vložky důkladně navlhčit vodou. Následně můžeme přistoupit k betonáži věnců a prostoru mezi vložkami. Minimální povolená kvalita betonu je C20/25. Beton musí být plastický, nikoliv řídký.

Beton je nutné v průběhu betonáže vibrovat. Ideálním způsobem je použití přenosných ponorných vibrátorů.

Pravidelné vlhčení betonu

První týden až 10 dní po betonáži beton pravidelně vlhčíme. Podpěrnou konstrukci je možné odstranit nejdříve po 28 dnech.

Součástí výkresové dokumentace je také výkres dodatkové výztuže, jako jsou přídavné tahové výztuže do trigonů a přídavná smyková výztuž. Vše je specifikováno v tabulce oceli. Trámce mohou být také zdvojené, což je případ této stavby.

Petře, představte prosím svůj dům.

Dům máme postaven z cihel Heluz 50, bez dalšího zateplení. Velikost je 240 m² podlahové plochy, kde je i garáž 40 m². Rozpočet dle projektantky byl 5,5 milionů, nicméně ten jsme rozhodně nedodrželi. Už se snad ani nechci koukat, kde je zakopaný pes. Možná s odstupem času projdu veškeré částky a zjistím, kde se dalo ušetřit více.

Kdo vám pomáhal s projektem? Jak dlouho jste čekali na stavební povolení?

Vizualizaci domu vytvořila manželka, měla jasnou představu, jak má dům vypadat. Poté jsme s firmou Projekty s+s dělali projekt, naštěstí šlo téměř vše tak, jak si manželka vymyslela. Jen kvůli rozpočtu jsme trochu zmenšovali, a problém byl se schodištěm, kdy projektanti nemohli pochopit, že chceme první tři schody rozšířené, aby se dalo nastupovat i z boku.

Stavební povolení nám řešila firma a vše bylo vyřízené cca za 3 měsíce, toto naštěstí proběhlo bez problémů

Co vše jste na domě dělal svépomocí? Na které části jste měl řemeslníky?

Svépomocí jsme dělali: podlahy (plovoucí, vinyl, laminát, dlažba), výmalba, dveře (usazení obložek a dveří), schody, parapety (vnitřní venkovní) instalace baterií, záchodů, umyvadel, vany, prahy, obklad schodů, schody, omítky garáž, cetris desky v garáži, nátěr podlahy v garáži, olepení soklu domu, opěrné zdi okolo domu.

Svépomocí jsme stavěli také sklep před domem (ve svahu – základy (ručně kopané), vyzdění, vylití betonem, usazení železných traverz, hurdisky, věnec, betonový strop) střecha před sklepem, udírna, dešťovka a ČOVka – usazení a napojení, rozvod vody a odpadu do venkovní kuchyně, příprava podkladu pro zámkovou dlažbu, skleník, instalace studny (čerpadlo, skruž, napojení), osb desky mezi krokve.

Výhledově plánuji udělat svépomocí venkovní kuchyň, pergolu, vyvýšenou terasu, automatické zavlažování, atd. Řemeslníkům jsme přenechali základovou desku, hrubou stavba, střechu, okna, anhydrid, obklad koupelny, krb, kuchyň, sádrokartony a omítky.

Co je třeba si na stavbě svépomocí zvláště pohlídat a nepodcenit?

Nejdůležitější jsou pro mě věci, které jsou zalité betonem, konstrukční prvky, jako např. základová deska, hrubá stavba, střecha, rozvody vody a elektřiny.  Chce to hlídat drobnosti, jako např. rozměry stavebních otvorů, rovnost stěn, připravenost pro atypické řešení.

Obecně, pokud je cokoliv atypické, je důležité vše několikrát překontrolovat.

Máte zhruba spočítáno, kolik jste stavebními činnostmi svépomocí ušetřil?

Nemám. Celkově jsem to nepočítal, na to není čas a je to vesměs k ničemu. Vím ale například, že za montáž dveří bych dal 35 tisíc korun, to jsem ušetřil. Za pokládku podlah bych dal cca 100 tisíc korun, to jsem také ušetřil. Za obklad schodů bych dal 70 tisíc korun – materiál mě stál 18 tisíc, zbytek jsem ušetřil.

Možná, až bude někdy čas (což asi nebude :D ) tak si to zkusím jen tak pro srandu spočítat, ale když bych měl odhadem říct, tak to může být okolo 1 milionu korun.

Která část byla pro vás nejtěžší a proč?

Myslím si, že to bylo ve fázi těsně po dokončení hrubé stavby – příprava podlah, podlahového topení, omítky, voda odpady elektrika. Aby to vše navazovalo, správně vše vyměřit, nic nepodcenit (stejně se něco najde, co šlo udělat lépe). I když jsem na většinu měl řemeslníky, tak jsem musel vše kontrolovat, rozhodnout co kde a jak, i když na to je projekt, tak vše překontrolovat.

Jakmile se vše zalije anhydritem, a schová pod omítku, už s tím nejde skoro nic dělat. Dokončovací práce jsou sice zdlouhavé, ale když se něco nepovede, tak to lze jednoduše předělat. Tyto zalité a zadělané věci ne.

Na co jste nejvíc na svém domě pyšný?

Nejvíce jsem pyšný na sklep, udírnu a zadní dvorek. Ten jsem dělal komplet sám. V domě jsem nejvíce pyšný na obklad schodů z masivu.

Kterou činnost (část stavby) by měli svépomocníci podle vás raději přenechat řemeslníkům/odborníkům?

Jak jsem zmiňoval výše, pokud s tím někdo nemá zkušenosti, tak vše, co je zalité betonem, nebo je to konstrukční prvek. Někdo může argumentovat, že to je jednoduché. Ano, asi je, ale pokud jste nikdy dům nestavěl, tak nevíte, co se může pokazit. A pak žijte v domě, kde si nejste jistí, že to nespadne. :D

Je něco, co byste dnes udělali jinak?

Když to vidím dnes, tak bych si asi poptal firmy, co by to postavily na klíč. Nevím, jaká by byla cena domu na klíč, a asi bych si to hned zase rozmyslel, ale to je první, co mě napadá. Zase na druhou stranu, takhle jsme si udělali pár úprav, které jsme zjistili až při stavbě, že bychom chtěli. Takže asi bych neměnil nic.

Šel byste do stavby domu svépomocí znovu?

Upřímně už asi ne. Jednou to stačilo. Ještě jsem ho ani nedokončil. Sice v něm žijeme, ale ještě nás čeká mraky práce.

Co byste vzkázal lidem, kteří stojí teprve na začátku stavby svého domu?

Jděte do toho. Nebojte se. Je to dřina, spousty vymýšlení, shánění, ukecávání, jednání, problémů, rychlých rozhodování, ale stojí to za to. Asi ani ne tak za ty peníze, něco se ušetří, ale ve výsledku (pokud to celé nestavíte sami) to není zas taková pálka.

Přijde mi jako součást života, vybudovat si ten svůj domov. A nejen vyměnit peníze za hotový dům. Stavebníkům přeji, ať se dílo daří a mají snad co nejméně problémů.

Na ZPF nás úplně zbytečně zdrželi 3 měsíce, nakonec se vyjmul ze ZPF celý pozemek, stálo to dalších zbytečných 20.000,- navíc, ale aspoň mám klid. Samotné stavební povolení trvalo neuvěřitelně krátce, pouze 14 dní. Poté nám však ve firmě řekli: "Děláme jen svoje stavby". A bylo vymalováno.

Měl jsem asi 10 dní volna na stavbu, všechno na den rozplánované, ale jak známe pořekadlo "člověk míní, pán Bůh mění". Hezky jsem si připravil stavební deník, ale s odstupem času vidím, že ani na to psaní do deníku není čas.

Bagrista, který nám prováděl skrývku, bohužel neměl čas, ale naštěstí jsem našel jiného. Sice ne s JCB, ale zato hodně spolehlivý a zkušený. Společně s bagristou jsme tam vykopali a osadili revizní šachtu na kanalizaci, kterou po nás chtěl VaK. Původně mi řekli, že je kanalizace 2 m pod zemí, nakonec byla přesně 1 m. Pak jsme vykopali díru pro přípojku vody, připravili výkop pro usazení vodoměrné šachty, kterou po nás opět požadoval VaK. Na obci bylo domluvené, že po zhotovení přípojky mi zasypou výkop a před mým příjezdem na "dovolenou" (kdy měli začít stavební práce) posečou pozemek.

Co však čert nechtěl ... VaK přípojku zhotovil, ale dali mi ji o 50 cm blíže do pozemku. Za normálních okolností by to nebyl problém, ale bohužel máme na 4 m od silnice k domu převýšení 1 m, takže je vodoměrná šachta utopená.

Bohužel po příjezdu na pozemek jsem zažil šok, protože tam byla narostlá dvoumetrová tráva, takže šup do půjčovny půjčit křoviňák a rychle sekat. Měl jsem nahrubo vyměřené základy domu, tak jsem to nahrubo vzal okolo. Geodeti přijeli o půl hodiny dřív, takže jsem nestihl nařezat do špičky střešní latě na lavičky. Nakonec jsem musel ještě dosekávat. Vyměřili roxorama čistou vnější hranu výkopu pro základové pasy. Nakonec jsme udělali ve třech lidech 8 laviček, což trvalo asi tři hodiny. Geodeti mladí, šikovní, ale ve 30 °C jílovitá hlína s drobným kamením tvrdá jako kámen. Měl jsem ruce jak opice, ale naštěstí jeden z geodetů pomáhal zatloukat. Jak jsem zjistil, z obce sice stihli zahrabat vodovodní přípojku, ale vzhledem k dovoleným a létu už nebyli lidi aby mi to posekali, sotva stíhali sekat svoje. Chápu, co se dá dělat. Pro jistotu jsem si tak pořídil za cca 2.500,- svůj motorový křovinořez (nakonec to vypadá, že už snad nebude třeba ... uvidíme).

Poté jsem si půjčil v DEKu samonivelační laser. Bohužel automatický stativ neměli, ale i s manuálním jsem si vystačil. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil princip fungování, ale nakonec to šlo. Přijel bagrista a jali jsme se kopání. Pozemek nebyl srovnaný, aby se ušetřilo. Stejně v místě, kde bude stát dům, už ornice nebyla. V nejnižším místě pozemku tak byla projektantem požadovaná 40cm hloubka výkopu, na nejvyšší straně to bylo přes metr. Další den se začistil výkop, do něj se dal zemnící pásek, v rozích napojil desítku drát a v místě pro rozvaděč ohnul a napojil zemnící pásek. Byl to boj v jednom člověku, chyběl mi drát, ale naštěstí vedle o pár vesnic měl pán zbytek, takže to klaplo.

Další den jsem podložil zemnící pásek, natřel spoje gumoasfaltem a podložil ho. Pak jsem začal do výkopu skládat armovací koše a pomocí vazačky půjčené z DEKu (výborná hračka) jsem je svázal k sobě. To už mi volal nervozní technik z betonárky, jak to se mnou vypadá, že nemá jen mě. Do toho mi každých 10 minut někdo volal a já pořád lezl do výkopu a z výkopu. Celé jsem to dělal sám, v kombinaci s teplotou 30 °C smrtelná kombinace. Večer jsem chodil spát ve 20:30 a spal jsem jak malé dítě. Naštěstí jsem to měl ve 12 hod. hotové, podložené, tak mohli dovézt beton.

Na výkop z boku jsem před vrácením niveláku stihl načmárat sprejem +/- hladinu kam až má beton být. Bohužel jsem tam už nestihl dát roxory, abych to podle nich stahoval do roviny. Udělal jsem si proto pak na radu řidiče mixopumpy tzv. letadlo, a tím jsem beton "hutnil", kdy se trošku rozlil do roviny. Není to 100% ale +/- autobus je to OK.

Svislé roxory jsem měl už nastříhané, takže jsem na ně nasprejoval z jedné strany 25 cm a až k rysce jsem je po 50 cm zapíchal do betonu. Kromě jedné krátké strany to vše pasovalo. Tam, kde ne, jsem roxory užezal flexou a znovu navrtal vedle. V místě pro komín byl výkop vzhledem k atypicky tvarované lžíci trošku větší. Naštěstí do něj padl zbytek betonu, který vytvořil takovou hromádku připomínající lidský exkrement. Nenapadlo mne to srovnat, ale nakonec to nevadilo.

Ve smlouvě z betonárky bylo napsané, že 500 Kč za čištění každého mixu, pokud na pozemku není k dispozici voda. Takže jsem se snažil kmitat, abych tam napojil hadici a byla voda, protože to bylo spočítané (a objednané) na 2 mixy a 1 mixopumpu. Bohužel na VaKu mi tvrdili, že to zapojí jen po vodoměr a pak si tam můžu dát co chci a že hadice do vodoměrné šachty půjde dát. Samozřejmě prdlačky, z vodoměrné šachty vývod ven, takže moje přechodky a šroubení bylo k ničemu. Nakonce jsem na potřetí volal technikovi VaK, že mi to nejde zapojit. Tak mi popsal jak to udělat a naštěstí se povedlo. Nakonec to není pravda, vozí si vodu vlastní takže jsem se zbytečně hnal, aby fungovala voda, ale co, aspoň bude na jaro připravená.

Tou dobou jsem už byl z rodinných důvodu 2-3 dny ve skluzu, tak jsem požádal souseda, o kterém jsme věděli, že je zedník, o pomoc s vystavěním ztraceného bednění. Což o to, samotné vystavění bych s vypětím sil zvládnul, ale byl jsem už hodně unavený, vysílený a po týdnu úmorné dřiny ve 30 °C jsem už nevěděl, co dřív. Se sousedem jsme tak založili rohy. Kromě jednoho, kde to letělo o 1 cm, to všechno na mm sedělo. Druhý den přišel s kolegou, tak jsme ve třech lidech za 2 h vyskládali 390 ks ZB, celkem 50 m², 4 řady na výšku. Boky jsou rovné, vršek kopíruje nerovnosti základového pasu, ale to nevadí, to schová deska, která se stejně musí obednit.

Navezl jsem si pak 22mm OSB desky (na bednění desky). Bohužel jsem to "inteligentně" opřel o přední sedačku a v zatáčce mi to zamáčklo vodítko pro hlavovou opěrku. Desky jsem pak na délku nařezal na polovinu. Deska má mít tl. 15 cm, takže deska 625 mm na polovinu je akorát. Odjel jsem pak domů.

Na další "dovolenou" jsem se akorát potkal s dělníky, co vedle v ulici sundávali betonové panely a připravovali silnici k udělání klasické asfaltové silnice. Nenápadně jsem je požádal, zda by se nenašla nějaká hlína a hle... Obalil jsem ZB kolem dokola igelitem (aby se na jaře odhrnula hlína, sundal igelit a ZB bylo čisté pro navaření IPY) a přihrnul z venku krásnou hlínou, kterou mi dovezli. Tu mi tam rozvozilo UNC zapůjčené i s řidičem z obce.

Do ZB se osadily chráničky na elektro, vodu, odpad a dále jsem protáhnul chráničkou trubku na vodu, co půjde na šířku skrz desku ven na zahradu do nádrže na dešťovou vodu. Původně měla být vyvedená rovnou na WC, ale projistotu jsem jí vyvedl v místě technické místnosti. Z OSB desek jsem pak udělal bednění pro komín a podle betonového exkrementu z minula jsem jej zařezal, aby byl v rovině a usadil asi na páté měření na přesné místo, kde má být. Pak přijela mixopumpa a jeden mix, vylilo se ZB a "metráček" pod komínem. Původně mělo vyjít ZB na 12 m³, tak jsem objednal 13 m³, nakonec stačilo 11 m³, tak jsem zbytek vylil dovnitř základů podél ZB. Ze ZB nepraskla ani jedna tvárnice (jak všichni vyhrožovali), z čehož jsem měl radost. Bohužel mi to nedošlo a místo toho, abych tvárnice neplnil po okraj, mám někde dokonce přeplněno (ale co už).

Bagrista mi pak dovezl hlínu na terénní úpravy okolo pozemku, aby se pozemek srovnal +/- do roviny tak cca 10 cm pod ZB. Pak mi tam z firmy začali navážet materiál. Kdyby nás ZPF nezdrželo, tak jsem měl hotovou desku a materiál by šel na desku, tak je to holt vedle desky.

Přemýšlel jsem, čím vyplnit vnitřek desky, skoro 100 m³ + doprava čehokoliv nevycházelo zrovna 2x levně. O makadamu jsem tak přestal uvažovat hned, jak jsem viděl cenu za m³. Nejlevněji by vycházel m³ betonového recyklátu od nejmenovaného výrobce betonových tašek. Pořád to bylo 16.000,- + doprava. Nakonec jsem přes souseda, který také staví, sehnal telefon na človíčka, který mí zdarma přivezl kamenitou hlínu.

Bagrista mi pak udělal drážku pro chráničku s potrubím na dešťovou vodu, tu zapískoval a do desky naházel tu hlínu. Já jsem si pak půjčil žábu a začala z mého pohledu prozatím fyzicky nejnamáhavější část stavby. Žába cca 68 kg, trvalo 2h, než jsem přišel na ten správný grif. Celkem jsem to dělal 3x2 h. Propotil jsem durch tři trička, tři mikiny a dvě bundy. Takhle jsem se nevypotil ani při chřipce. Nakonec jsem už končil a začalo pršet. Hlína v desce se nelepila, ale na cca 6 metrech mezi deskou a garáží jsem měl vyjeté koleje od auta, co mi vezlo materiál, mokro a ten jílový podklad strašně lepil. V garáži jsem pak žábu očistil, dolil benzín a nechal vystydnout. Odřezky OSB jsem pak naházel na ten bordel venku, nacouval autem ke garáži a žábu úspěšně odvezl a vrátil.

Do toho jsem bohužel bez přemýšlení v době největšího frmolu jednomu ze sousedů odsouhlasil, že mi tam může navézt hlínu s cihlama, že to pak někde použiju. Bordelu je v hlíně dost a je to cca 10-15 Tatrovek. Teď si klepu na čelo, že jsem nebyl asertivní a neřekl "NE". Mělo mi být hned divné, že se mne ptal 3x, ačkoliv jsem mu to už předtím potvrdil.

No co, chtěl jsem překatrovat, ale na katrovačku bylo na pozemku moc mokro, takže katrovačku (co by jí nakládal bagr) půjčili jinam. Takže si seženu prosévací síto a budu to prosévat ručně. Cihly a kamenný nepořádek nakonec použiju na zasypání kolejí a jílu mezi deskou a garáží, abych se nelepil. 3 cm na botách i na žábě, kterou jsem předtím stěhoval, mi stačilo.

Ještě přikrýt dovezené překlady, aby na ně nepršelo, a pro letošek mám hotovo. Když přestane pršet a hlína nebude mokrá, tak jí budu mezi svátky prohazovat. Tak uvidíme, kolik se toho povede. Ale po šestihodinovém cvičení s žábou mě totálně bolí ruce a jsem KO, tak snad to zítra nebude horší.

Po svátcích nechám navézt další hlínu do desky a při další stavební dovolené si půjčím žábu a zas budu cvičit. Bohužel deska jezdí prý dobře jen po kamení, takže na tu si ještě minimálně jednu až dvě stavební dovolené počkám. Na jaře mám v plánu vybagrovat drážky pro kanalizaci, tu napojit, zapískovat, lehce uhutnit, nasypat štěrk/makadam, obednit OSB, nasypat KARI a teoreticky v březnu by mohla být hotová deska. Dřív to kvůli počasí a dovolené nestihnu. Tak snad tu hrubou stavbu, co jsem původně plánoval letos, stihnu příští rok.

Omlouvám se za obrovskou slohovku, původní myšlenka byla psát to po etapách jako jednotlivé články, ale nestíhám psát ani stavební denník nebo výdaje, natož tohle.

Všem hodně zdaru.

A pak taky nemáte moc peněz, takže najednou není z čeho moc vybírat a je to o náhodě a taky trochu o tom štěstíčku. Třeba kolikrát se vám stane, že přijedete na místo a řeknete si "jo, tohle je dobrý, to berem," sednete do auta, voláte makléřce a ona vám s politováním sdělí, že asi před hodinou volal nějaký pár, že tam už jedou, mají schůzku s majitelem pozemku a že ho berou. Takže nic a pokračuje se dále...

Dovolím si vsuvku -> makléři - nechci házet do jednoho pytle, ale když jsme později konečně kupovali (skrze realitku), paní makléřka, to ti vám byla takovej zdroj mléka, že jsem musel najít přímo majitele pozemku, načež se mi přiznal, že ani on není spokojen se službami a přístupem a že jí nedá ani korunu a ukončil s ní spolupráci. Takže jsme se domluvili spolu na všem a bylo to mnohem lepší než přes nějakého prostředníka.

Pozemek máme, zadluženi do konce života, můžeme dělat projekt. Oslovili jsme paní projektantku, dali si rande a teď je to asi rok a čtvrt - tak dlouho nám trvalo od první schůzky do předání projektu v papírové formě do rukou. Faktem je, že jsme asi třikrát začínali na zelené louce, později několikrát upravovali, měli několik variant, naše rychlost reakcí na podněty paní projektantky byla někdy trochu do nebe volající :-D

Projekt držíme v rukou, teď povolení... A čističku. Na ČOV je taky projekt. Na všechno je projekt. A vyjádření, a souhlasy, a posudky, a připomínky... To zvládnem, všechno oběhnout. Ale co vlastně?

Chtěli jsme ušetřit přes dvacet tisíc na tom, že nám projektanti baráku a ČOVky nebudou vyřizovat stavební povolení, ale oběháme si to sami. Sedl jsem si k počítači, nalil trochu irské, ještě trochu, ještě trošičku, den, dva, týden, miliarda formulářů, názorů, postupů, hlava se motá, nic nechápe, kam jít napřed, s čím, co předtím obstarat, bude to na ohlášku, územní řízení, umístit, pak postavit, oboje zároveň, co na to sousedi? A děti? Mají si kde hrát?

Začal jsem dávat dohromady jednotlivé kroky, shánět vyjádření správců sítí, vyplňovat formuláře, o kterých jsem si myslel, že jsou to ty správné. Začali jsme týden před Vánoci na hasičích, středa, kolem 16. hodiny středoevropského zimního času. Hasiči nemají úřední hodiny, takže jsme zastihli klučinu na odchodu domů s tím, že ta paní, za kterou jdeme, už tam dávnou není. Neva, nechali jsme projekt a žádost na místě a ještě napsali e-mail paní poručici, že to tam má u kolegy... Skoro týden, zatím se neozvala, že bere na vědomí či něco, cokoliv, tak má už asi Vánoce. Nevadí, pokračujeme dál, další snahy o pochopení celého systému (a to jsem v něm pár let sám pracoval). Poslední šance před Vánoci něco oběhat je v pondělí 23.12.2019! Beru všechno, vytiskl jsem celý internet, protože nevím co je to správné, a jedeme na hygienu.

Paní na podatelně vysmátá, tak my taky :-) Poradila nám, co a jak, vzala nás za inženýrkou, která bude projekt posuzovat z hlediska hluku apod., ta se nás zeptala, jestli bude tepelné čerpadlo a jestli to je u silnice - nebude a není, tak pak by neměl být problém (asi páni inženýři zjistili, že ta čerpadla jsou fakt hlučná a začali zpřísňovat podmínky pro pozitivní posouzení projektů). Nakonec jsme měli vše potřebné sebou a nechali to rovnou tam. A popřáli hezké svátky :-)

Běžíme dál, na úřad! Na životní prostředí. Které to jsou dveře? Hledáme čísla, která jsou pro vodní hospodářství. Najednou míjíme paní úřednici, ptá se, co hledáme... Právě jí :-) Takže teď potřebujeme ČOVku. Mám staré formuláře (ano, tiskl jsem všechno, co mi přišlo pod ruku :-), dala nový, vypsali jsme hned na místě, měli dvě vyhotovení projektu ČOVky, nechali to tam, popřáli hezké svátky :-)

Pak jsme pokračovali na stavební. Paní, pod kterou dle obce spadáme, měla dovolenou, tak jsem zaklepal na jiné dveře, že se jdeme poptat, co potřebujeme pro stavbu baráku (kromě cihel a trpělivosti :-)). Opět dala formulář, poradila, popřáli jsme hezké svátky :-)

Musím říct, že na 23.12. mě přístup dam z úřadů fakt pozitivně překvapil. Takže se to rozjelo, čistička je podaná, na barák sehnat sousedy s podpisy na zákres situace, dodat hygienu a hasiče (až budou), zbytek správců sítí (doporučeno jen ty hlavní, jako voda, plyn, elekřina, komunikace, ale ne ministerstvo obrany apod.) a podá se to taky.

Přejeme hezké svátky i vám a ať to staví :-)

Plynovou flexibilní hadici (která mimochodem je na objednávku a čekal jsem na ní 3 týdny a vypadá podobně jako hadice od vody co vede od šachty do domu) jsem měl již nějaký týden v kopnuté spáře od bagru (hloubku jsem nechal udělat 80-90cm protože nad ní bude možná stát auto) a hned poté jsem si nechal ještěrkou navést 1 fůru zásypového jemného písku.

Takže co je potřeba udělat teď:

• vydláždit technickou místnost aby šel nainstalovat boiler 
• donutit elektrikáře aby přišel zapojit rozvaděč aby fungovaly zásuvky pro zapojení kotle
• zařídit objednání kotle, boileru a ostatní věci - dělal jsem na klíč od instalatéra, který mi dělal vodu
• doprorazti prostup stropem skrz stropní Miako cihly

Prostup sem myslel že bude hračka, ale když jsem přišel nahoru 2 dny po betonování podlah, zjistil jsem, že mi borci zaházeli betonem i připravenou krásně vyšalovanou díru do betonu co se vynechala při betonování patra. Bezva, takže dobrá Bosch vrtačka s příklepem, dlíhej vrták, mazjl a kladiva. A jel sem to. Asi 3 hodiny práce a byl jsem durch. Prášilo se zase jako v cukrárně.

Bagr mi předtím při kopání spáry překopl malý elektrický přívodní kabel. Samozřejmě jsem bagristovi říkal "tam u antoníčku si to kopnu ručně, tam nekopejte tam vede elektrika". A bylo to. Naštěstí tenhle slaboproudý kablík není problém nastavit - udělal elektrikář.

O dlažbu se postaral strejda souseda opět, na nás byl výběr. Vybrali jsme poměrně dobrou dlažbu v Senesi Plzeň. 

Elektrikáři se příliš nechtělo, ale nakonec si našel pár momentů po jeho asi přednější práci a zapojil rozvaděč a pár zásuvek.

Instalatér zařídil vše od A po Z včetně komináře na instalaci komínku pro odtah plynových spalin kotle.  

Od antoníčku jsem prohlubil ručně dokopal do spáry od bagru. Instalatér s kolegou provedli napojení do antoníčku, kde je centrální přívod plynu a redukce, která mění středotlak na nízkotlak. Do domu podél soklu a kus vyřezané cihly domu přivedly měděnou trubkou plyn po zdi dovnitř do technické místnosti. Já se následně s kámošem postaral o zasypání hadice pískem, položení folie "pozor plynové vedení" na písek a o ruční zaházení hlíny do spáry. Při ručním házení mi šlo samozřejmě o to to průběžně ušlapávat, aby mi tam hlína nepadala dva roky dolů. Kámoš házel a já ušlapával a načechrával půdu krumpáčem, aby se mu dobře nabírala. Za dopoledne bylo hotovo. Ve dvou je to eins zwei.

Instalatér pak první týden v prosinci namontoval kotel Vailant a boiler a zapojili to všechno dohromady. Zároveň se udělal ten komínek stropem nahoru do připraveného střešního prostupu do střechy a revize od kominíka. Taky revize kotle. 

Teď zbývalo zažádat o plynoměr. Vyplnil jsem na Innogy webu termín schůzky a vyrazil tam. Hotovo. Pak montáž plynoměru za týden. Montážník chtěl vidět revize. Měl jsem připravené. To už jsem dával telefonem vědět instalatérovi a jeho kolegovi od Vailantu na nastartování kotle. Chvíli tam něco laborovali a pak to už jelo. Ještě teda odvzdušňovali hadice v rozvaděči ale pak už to jelo. Druhý den ještě instalatér sám přijel a opět plánovaně odvzdušňoval.

Taky mi zapojili dálkový Vailant modul na ovládání termostatu na dálku. Čili buď v baráku si přenosným termostatem navolím teplotu nebo přes apku. Nechali jsme to jet na minimum a další týden jsem si přivezl starej mobil, nabíječku a předplacenou simku a jako "velkej" ajťák si zprovoznil v baráku WiFi hot-spot a napojil onen Vailant modul na ten hotspot. Už jsem mohl teplotu ovládat na dálku. Co je super, že ta Vailant apka má samozřejmě individuální časové plány topení, ale i režim "frost protection". Takže jedu na tenhle a když chci přijet do baráku, den předem teplotu zvýším.

Takže i přes všudy-přítomné-problémy, všechny ani nezmiňuju, topíme :-) 

Je podaná žádost o stavební povolení na stavební úřad. Takže se nyní bude čekat. No, bude čekat... Začíná kolečko poptávání materiálů a hledání optimálních řešení a počítání hrubých nákladů na stavbu.

A proto tento článek také píši. Jistě je zde plno již zkušených stavebníků.

Rád bych se tímto zeptal: Za kolik by se tento domeček dal zhruba postavit?

Z větší části samozřejmě svépomocí.

Zatím velice hrubý odhad:

• Základová deska: cca 200 000
• Tvárnice, překlady: 400 000
• Dřevo na strop a střechu: 300 000
• Okna, dveře: 150 000
• Odpady, elektro a vnitřky: cca 300 000

Přibližně 1,4-1,5 mil.?

Všem přeji příjemné prožití konce roku a do toho nového hodně zdraví, trpělivosti a síly k dosažení vašich cílů.

tak jsme se rozhoupali a rozhodli se pro dovolenou na maltě a zlatých pískách :).. V létě přišla na přetřes otázka, jak to bude do budoucna s bydlením - shodli jsme se, že se budeme koukat, co se kde prodává a uvidíme. Váhali jsme mezi bytem tady v Teplicích a přilehlém okolí, ale vzhledem k tomu, jaké se začaly hromadit požadavky na byt, zahradu, úložné prostory a hlavně velikost a lokalitu, zkonstatovali jsme, že pořídit pozemek a postavit domek vyjde finančně de facto na stejno. Kromě toho budeme mít velkou zahradu pro sebe a soukromí, jaké v paneláku člověk prostě nemá..

No a protože mám bohaté zkušenosti z dlouhodobé rekonstrukce statku ze 17. stol., tak se novostavby z broušených tvárnic fakt nebojím :). Ano, technologicky to je rozdílné, ale proti starému kamennému domu je to prostě vše mnohem jednodušší, takže se vlastně i těším, že to bude něco jiného než doposud. :)

Když jsem se podíval poprvé na nabídku pozemků a zpětně se nad tím zamyslím, tak jsme koupili první pozemek, který jsem v inzerci rozkliknul :D .. samozřejmě jsme pak zkoumali plno jiných, ale nakonec jsme se vždy vrátili k tomu prvnímu. Hrálo pro jeho volbu plno aspektů jako dojezdová vzdálenost do TP (10 min.), příroda, kromě nás už tam nikdo nebude stavět, orientace je na JZ a jelikož je to svah, který všechny odradil, tak byla cena ani ne poloviční proti ostatním pozemků v podobné lokalitě.

Zatím tedy proběhl převod na katastru, následně čístka pozemku a nyní čekáme na projekt, který by měl být někdy v únoru. Stihli jsme akorát pár základních vyjadřovaček, u kterých není nutné doložit projekt, vyřídili jsme SoSB z ČEZem (zatím platba 6 250 Kč dle požadavku ČEZu - projektovou dokumentaci už zpracovávají) a teď čekáme na projekt domu.

S projektantem mám výborné zkušenosti, ale jeho rodinu postihl zdravotní kolaps, tak čekáme od začátku listopadu a prý bude projekt v únoru... nicméně to čekání stojí za to. Zařídí si i radonový průzkum a geodeta, tak to máme bez starostí. Jsem jen zvědav, jak nám novela stavebního zákona pomůže, nebo zavaří. Měli bychom to mít na ohlášku, ale obávám se, že ani toto "zkrácené" řízení nebude o moc kratší než standardní stavební povolení.

Tak ať se dílo daří, kolegové!

M&M

Jiří, můžete prosím představit svůj dům?

Stavíme klasický rodinný patrový dům se sedlovou střechou. Také jsme dělali všechny přípojky – vodu, elektřinu, plyn a kanalizaci. Dispozičně bude dům 5+1, s plochou jednoho patra 98 m². Předběžný rozpočet máme 2 700 000 Kč při stavbě svépomocí.

Po krátkém rozmýšlení jsme se rozhodli dům stavět z Ytongu (Lambda 500 mm na lepidlo), kvůli jeho jednoduchosti, opracovatelnosti a izolačním vlastnostem, protože nejsme příznivci zateplování polystyrenem.

Kdo vám pomáhal s projektem? Jak dlouho jste projekt tvořili?

{{gallery|leftHalf/}} Kontakt na projektanta se mi podařilo sehnat od kamaráda, kterým byl s tímto projektantem velice spokojený.

Po první schůzce, kdy jsme sdělili své představy, došlo k vytvoření nějakého „nástřelu“ a poté následovalo klasické „přehazování míče“ přes e-mailovou komunikaci.

Celý tento proces trval cca 3-4 měsíce, protože projektant byl celkem zaneprázdněný. Nicméně jsme byli s panem projektantem nadmíru spokojeni. Od první schůzky po podání papírů na stavební úřad uběhlo 5-6 měsíců.

Stavební povolení za neuvěřitelných 7 dní

Jak dlouho jste zhruba čekali na stavební povolení?

Asi největší výhodou našeho příběhu je to, že máme stavební úřad přímo v obci, kde stavíme. Takže od podání papírů až po obdržení stavebního povolení uběhlo 7 dní. Opravdu jsme nečekali takový fofr, ale samozřejmě jsme byli velice potěšeni.

Co vše na domě děláte svépomocí? Na které části jste měli řemeslníky?

Od začátku se snažíme co nejvíce udělat svépomocí. Takže co se týče řemeslníků, tak poprvé přijel pán z Ytongu na založení rohů stavby (ty se v průběhu dalšího zakládání stejně musely předělat.) Od té doby jsem řemeslníky využil až na konstrukci krovu a střechu. Do budoucna si necháme udělat od firmy okna a zapojení rozvodů (kabely a trubky natáhnu sám).

{{tip|wholeWidth}}Bohužel došlo k tomu, že nám dojela část stropních nosníků jiné délky, musel jsem řešit jejich výměnu. To se nakonec podařilo a pak už se „jen“ vázala výztuž. To byla nejůmornější práce na celém domě. Nicméně ten pocit po vylití stropu (i když nám během betonáže praskly věncovky :)), byl úžasný.{{/tip}}

Špatné založení rohů

Co je podle vás na stavbě svépomocí nejdůležitější?

Začal bych úplně na samém začátku a pohlídal si pořádné vytyčení domu, resp. provedení laviček. My je bohužel neměli dostatečně robustní a než došlo k založení rohů stavby, došlo k jejich uvolnění, čímž došlo ke špatnému založení (sekli jsme se o 3 cm na kratší straně domu). Naštěstí to není tak moc velký problém, který se dal posléze do pořádku.

Při stavbě si stojím za svým

Nejdůležitější je na celé stavbě stát si za svým, i když vás ostatní budou ukecávat: „Udělej to jen tak, to stačí.“ nebo „Dříve se to dělalo tak a tak…“ apod. Takových řečí jsem poslouchal hodně a jsem rád, že jsem si vždy stál za svým a mám dům podle sebe a tak, jak má být. Další věcí je zavčas objednávat a zařizovat návaznost prací. Čekací lhůty na jakéhokoliv řemeslníka (bagristu, dovoz materiálu) jsou čím dál delší.

Nejnáročnější bylo budování přípojek a strop

Která část stavby pro vás byla nejtěžší a proč?

Nejtěžší etapou bych označil řešení všech přípojek. Příště bych se hodně rozmýšlel, zda pozemek bez přípojek koupím. Nejnáročnější bylo domlouvat návaznost prací – bagr, protlaky pod cestou, zapojení přípojek, zahazování výkopů atd. V případě, že jsme narazili na nějaký problém, celý proces se zkomplikoval a prodloužil.

Druhou nejtěžší etapou bylo řešení stropu. Bohužel došlo k tomu, že nám dojela část stropních nosníků jiné délky, musel jsem řešit jejich výměnu. To se nakonec podařilo a pak už se „jen“ vázala výztuž. To byla nejúmornější práce na celém domě. Nicméně ten pocit po vylití stropu (i když nám během betonáže praskly věncovky :)), byl úžasný.

Co naopak bylo snazší a na co jste nejvíc na svém domě pyšný?

Na celé stavbě mi nepřijde moc věcí nezvladatelných, pokud to má člověk načtené (obrovský dík webu Svépomocí.cz) a ví, co má dělat. Nejvíce jsem pyšný na to, že to od začátku dělám sám (s občasnou pomocí mého táty, kterému patří také obrovský dík). Když po čase člověk vidí, co postavil, tak je to skvělý pocit.

Je třeba mít dostatek informací a znát základní principy

Kterou činnost by měli svépomocníci podle vás raději přenechat řemeslníkům/odborníkům?

Určitě bych neřešil svépomocí montáž oken. Jednak člověk většinou nedostane takovou záruku a není zajištěna odborná montáž. Bohužel se člověk nevyhne odborníkům při věcech, na které je potřeba mít revize. Jinak bych se nebál téměř ničeho, ale je opravdu nutné znát základní principy ve stavitelství a mít věci načtené.

Jak nejrychleji zdít

Je něco, co byste dnes udělali jinak? 

Asi bych nic neměnil. Snažím se dělat vše podle doporučení výrobce, takže tam moc prostoru na změny není. Přemýšlel bych nad využitím zdění na pěnu. Přece jenom v chladném počasí mi neustálé umývání nářadí od lepidla lezlo krkem. Na druhou stranu mě může těšit pevnější spojení tvárnic.

V této souvislosti mě napadá, že nejrychlejší zdění stěn bylo tak, že jsem si založil rohy třeba na výšku 4 tvárnic a pak zdil do této výšky jen jednu stěnu. Vyhnul jsem se tak neustálému přenášení lešení a nářadí.

Nebojte se ptát

Šel byste do stavby domu svépomocí znovu?

Určitě bych znovu stavěl svépomocí. Nejdůležitější je se toho nebát a hodně se ptát. Ať už na internetu, tak osobně lidí, kteří mají se stavěním zkušenosti.

Co byste vzkázal lidem, kteří stojí teprve na začátku stavby svého domu?

Rozhodně se nebojte a jděte do toho. Nenechte si vymluvit své názory a dělejte to podle sebe, a ne podle toho, co vám řeknou lidi kolem.

Děkujeme za rozhovor a přejeme Jiřímu, ať se mu na stavbě daří!

Čtěte také

Rozhovor: Stavba domu je pro mě koníčkem

Sousedé nám taktéž přáli, souhlasné stanovisko od CHKO bylo vybavené. Nebe nad naší stavbou téměř zrůžovělo a příslib vytouženého papíru levitoval ve vzduchu… Vždyť scházelo jen málo. Všechny listiny dát dohromady a předat je na místně příslušný stavební úřad. A tady nastal problém.

Pokud jste četli náš předchozí příspěvky o Dlouhé cestě za projektem (většího atypického) domu, už víte, že nám stavební povolení vyřizoval náš pan projektant. Po prožitém martýriu se zasíťováním pozemku a příjezdovou komunikací nám to ostatně přišlo vhod – a vlastně jsme ani nemohli jinak, protože oběhání úřadů a zajištění podpisů bylo součástí “balíčku” jeho služeb.

Přípravná fáze

Podle původní domluvy měl náš pan projektant žádost o stavební povolení podat v květnu 2018. Nestalo se tak. Po dotazech, na čem to vázne a zda má alespoň všechny podpisy našich sousedů, jsme byli ujištěni, že je vše připraveno. Dobrá – chtěli jsme tudíž, aby žádost podal. Ale ouha. Najednou se dozvídáme, že mu někteří sousedé podepsali souhlas na jiný kus papíru než měli a podpisy od nich musí získat znovu. Jenže sousedé odjeli na dovolenou. Další zdržení. Konečně zpráva, že podpisy opatřil a zároveň má souhlasná vyjádření od všech dotčených, vč. obce a CHKO. Hurá. Tak už by to šlo, ne? Asi ne. Je červen 2018 a pan projektant odjel na dovolenou.

První podání (z kapsy vyhání)

• 1. července 2018: Máme zprávu od projektanta, že žádost na stavební úřad přeci jen podal! Nechce se nám ani věřit, že za měsíc bychom povolení mohli mít!
• 3. srpna 2018: Měsíc po podání uběhl a nic se neděje. Nikdo nás nekontaktuje. Píšeme na stavební úřad a co se nedozvíme? Žádnou žádost od nás neevidují!!! Hledají všude možně, ale fakt tam nic není! Okamžitě mailujeme projektantovi a dozvídáme se, že žádost za něj v průběhu jeho dovolené prý podal kolega – ale ten je právě na dovolené! Skvělé. Čekáme na návrat kolegy, který našemu projektantovi nereaguje na zprávy. Hm. Konečně víme víc. Tak prý kolega žádost podal, ale nejspíš si ji nenechal potvrdit (jako vážně? na úřadě tvrdili, že vůbec nic nemají – potvrzené či nepotvrzené).
• 8. srpna 2018: Náš projektant osobně podává žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení (na novostavbu RD a příjezdovou cestu), přičemž zjišťuje, co se údajně stalo jeho spolupracovníkovi: “Kolega si při předávání nevzal žádost s razítkem”. Hm.

Společné řízení o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení

Nevěříme vlastním očím, když nám za necelý měsíc, 3. září 2018, přijde do datové schránky zpráva ze stavebního úřadu o přerušení společného řízení kvůli hromadě chybějících podkladů. Ano, přesně těch, které pan projektant údajně měl (některé z nich jsme mu sami předávali). Stavební úřad nás vyzval k doplnění těchto náležitostí:

• • souhlasné vyjádření obce ke stavbě rodinného domu
  • splnění požadavku dotčeného orgánu Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, Správy CHKO, jak byly dodrženy standardy k vytváření a obnově tůní
  • Smlouvu o připojení k distribuční soustavě spol. E.ON
  • vyjádření vodáren k připojení stavby RD na přípojky vody a kanalizace, odsouhlasenou projektovou dokumentaci přípojek vč. Dohody o provedení vodovodní přípojky a kontroly kanalizační přípojky
  • dokladovou část ve dvojím vyhotovení (bylo jen v jednom)

Zcela konsternováni jsme kontaktovali pana projektanta. Jeho odpověď nás opravdu dostala. Prý se ty podklady ztratily. Tak fajn. Je tu fáze “hledání ztracených potvrzení”. A pozor, tomu neuvěříte: protože se ztratilo vyjádření obce (ano – právě to, o kterém jsme byli někdy v květnu ujištěni, že je připraveno), potřebovali jsme od obce získat kopii vyjádření. A víte co? Na obci tvrdí, že se jim to naše potvrzení ztratilo a nemohou ho najít!!!

Oznámení veřejnou vyhláškou

Máme 3. října 2018. Veškeré podklady doplněny. Protože v mezičase došlo k úmrtí vlastníka jednoho ze sousedních pozemků a dědicové nebyli stavebnímu úřadu známi, musel úřad oznámení o zahájení společného řízení doručovat veřejnou vyhláškou.

Doručování veřejnou vyhláškou upravuje § 25 zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (viz zde).

V praxi to znamená, že vaše žádost (v případě stavebního povolení opatřená výměrou všech místností a charakteristikou jednotlivých částí stavby) visí po dobu 15 dnů na webu příslušného stavebního úřadu a upozornění na ni je e-mailem rozesláno všem osobám, které mají zapnuto odebírání obecních zpráv. Podrobnosti o vaší stavbě, vč. vnitřního řešení, jsou tak veřejně dostupné všem.

Nezbývalo než opět čekat. Dotčené orgány mohly uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky do 2. listopadu 2018. Vzhledem k tomu, že účastníků řízení bylo hned 17 (naši sousedé + obecní úřad), dotčené orgány byly 4 a ostatní, dodejkou obeslaní, byli taktéž 4, nastala celkem slušná šance, že se někdo ozve. A taky že jo. Připomínky se vesměs týkaly odvodnění stavebního pozemku, což náš projektant snadno vyřešil ke spokojenosti všech a mohlo se pokračovat.

Je 12. listopadu 2018. Do datové schránky dostáváme rozhodnutí (doručované opět veřejnou vyhláškou) o SCHVÁLENÍ našeho stavebního záměru! Třikrát hurá. Proti rozhodnutí se šlo odvolat do 15 dnů ode dne jeho oznámení. Snad se už nikdo neozve… A neozval.

Stavba povolena

Vytoužený papír jsme dostali s datem nabytí právní moci 12. 12. 2018. Byl to ten nejkrásnější dárek k nadcházejícím Vánocům – nejen vytoužený, ale snad i zasloužený.

Více si můžete přečíst na bydlimeulesa.cz

Jeden článek jsem věnoval pouze krátkému postřehu ze stavby schodů. Nyní se chystám na svépomocné rozvody elektřiny a topení. Jsem totiž přesvědčen, že větší úspory se dá dosáhnout u odbornějších činností než u skládání cihel na sebe.

Nyní, v předvánočním čase, bych však rád trochu odbočil. Články na portálu svémpomocí si pročítám už nějaký ten rok a musím říct, že jejich kvalita poměrně dost klesá. Nechápu, proč tu někdo zvěřejnuje články typu "elektřinu nám zapojoval elektrikář, už je hotovo" nebo "podlahu máme fialovou, pokládala nám ji firma, ještě vymalují už se stěhujeme" či "topení topí, firma nám ho zapojila". 

Přidaná hodnota tohoto portálu bývala v tom, že zde stavebníci popisovali postupy prací, se kterými se sami poprali a dali jakýsi návod ostatním stavebníkům, jak (ne)postupovat. To se však poměrně razantně vytrácí. Ze zdejšího portálu se stává jakýsi druhý facebook, kde místo fotky večeře jsou prezentovány závěry stavebních prací. Ano, chápu, že se všichni snaží pochlubit se svými výsledky, ale k tomu slouží právě zmíněný FB.

Proto prosím, stavebníci, zamyslete se, a v novém roce se snažte poskytovat ostatním kolegům články, které budou mít přínos i pro ostatní, poskytnou jim cenné technické informace a rady, jak postupovat při řešení konkrétní fáze stavby. Nedělejte si ze zdejšího portálu pouze lacinou reklamu s odkazem na vaše pochybné blogy a snažte se ostatním pomoci s tím, co Vás osobně potrápilo. 

Stejně tak příliš nechápu současné nadšení stavebníků do bungalovů a tepelných čerpadel. Stavba bungalovu je věc estetického cítění, protože je zřejmé, že do naší krajiny se tento typ staveb nehodí, ale díky módou ovlivněným lidem bez vlastního názoru rostou jako houby po dešti a hyzdí krajinu. Tepelná čerpadla jsou naopak lobby energetických společností. Uvědomte si, že si stavíte domy 100% závislé na el. energii a v případě razantního zdražení nové bezuhlíkové el. energie či  jakéhokoliv jiného problému budete mít velké potíže.

Mnoho úspěchů nejen stavebncích a český venkov bez ovcí stavějících bungalovy s tepelným čerpadlem přeje 

David 

Podkroví je totiž stále nezateplené. A podlahové vodovodní topení se už určitě těší, až bude cirkulovat :-)

Plynovou flexibilní hadici (která mimochodem je na objednávku a čekal jsem na ní 3 týdny a vypadá podobně jako hadice od vody, co vede od šachty do domu) jsem měl již nějaký týden v kopnuté spáře od bagru (hloubku jsem nechal udělat 80-90 cm, protože nad ní bude možná stát auto) a hned poté jsem si nechal ještěrkou navést 1 fůru zásypového jemného písku.

Takže co je potřeba udělat teď:

• vydláždit technickou místnost, aby šel nainstalovat boiler 
• donutit elektrikáře, aby přišel zapojit rozvaděč, aby fungovaly zásuvky pro zapojení kotle
• zařídit objednání kotle, boileru a ostatní věci - dělal jsem na klíč od instalatéra, který mi dělal vodu
• doprorazit prostup stropem skrz stropní Miako cihly

Prostup jsem myslel, že bude hračka, ale když jsem přišel nahoru 2 dny po betonování podlah, zjistil jsem, že mi borci zaházeli betonem i připravenou, krásně vyšalovanou díru do betonu, co se vynechala při betonování patra. Bezva, takže dobrá Bosch vrtačka s příklepem, dlouhej vrták, mazjl a kladiva. A jel jsem to. Asi 3 hodiny práce a byl jsem durch. Prášilo se zase jako v cukrárně.

Bagr mi předtím při kopání spáry překopl malý elektrický přívodní kabel. Samozřejmě jsem bagristovi říkal "tam u antoníčku si to kopnu ručně, tam nekopejte, tam vede elektrika". A bylo to. Naštěstí tenhle slaboproudý kablík není problém nastavit - udělal elektrikář.

O dlažbu se postaral strejda souseda opět, na nás byl výběr. Vybrali jsme poměrně dobrou dlažbu v Senesi Plzeň. 

Elektrikáři se příliš nechtělo, ale nakonec si našel pár momentů po jeho asi přednější práci a zapojil rozvaděč a pár zásuvek.

Instalatér zařídil vše od A po Z včetně komináře na instalaci komínku pro odtah plynových spalin kotle.  

Od antoníčku jsem prohloubil a ručně dokopal do spáry od bagru. Instalatér s kolegou provedli napojení do antoníčku, kde je centrální přívod plynu a redukce, která mění středotlak na nízkotlak. Do domu podél soklu a kus vyřezané cihly domu přivedly měděnou trubkou plyn po zdi dovnitř do technické místnosti. Já se následně s kámošem postaral o zasypání hadice pískem, položení folie "Pozor plynové vedení" na písek a o ruční zaházení hlíny do spáry. Při ručním házení mi šlo samozřejmě o to to průběžně ušlapávat, aby mi tam hlína nepadala dva roky dolů. Kámoš házel a já ušlapával a načechrával půdu krumpáčem, aby se mu dobře nabírala. Za dopoledne bylo hotovo. Ve dvou je to eins zwei.

Instalatér pak první týden v prosinci namontoval kotel Vailant a boiler a zapojili to všechno dohromady. Zároveň se udělal ten komínek stropem nahoru do připraveného střešního prostupu do střechy a revize od kominíka. Taky revize kotle. 

Teď zbývalo zažádat o plynoměr. Vyplnil jsem na Innogy webu termín schůzky a vyrazil tam. Hotovo. Pak montáž plynoměru za týden. Montážník chtěl vidět revize. Měl jsem připravené. To už jsem dával telefonem vědět instalatérovi a jeho kolegovi od Vailantu na nastartování kotle. Chvíli tam něco laborovali a pak to už jelo. Ještě teda odvzdušňovali hadice v rozvaděči ale pak už to jelo. Druhý den ještě instalatér sám přijel a opět plánovaně odvzdušňoval.

Taky mi zapojili dálkový Vailant modul na ovládání termostatu na dálku. Čili buď v baráku si přenosným termostatem navolím teplotu nebo přes apku. Nechali jsme to jet na minimum a další týden jsem si přivezl starej mobil, nabíječku a předplacenou simku a jako "velkej" ajťák si zprovoznil v baráku WiFi hot-spot a napojil onen Vailant modul na ten hotspot. Už jsem mohl teplotu ovládat na dálku. Co je super, že ta Vailant apka má samozřejmě individuální časové plány topení, ale i režim "frost protection". Takže jedu na tenhle a když chci přijet do baráku, den předem teplotu zvýším.

Takže i přes všudy-přítomné-problémy, všechny ani nezmiňuju, topíme :-) 

Po přečtení kilometrů článků na internetu jsem byl ještě zmatenější, než na začátku. Ti co dělají anhydrit samozřejmě obhajují anhydrit, ti co dělají beton, tak obhajují beton. Nechal jsem si proto nacenit obě varianty od několika firem. Kupodivu rozdíly byly minimální. Ušetřit by šlo snad jen tím, že bych si to míchal sám v míchačce, ale nad touto variantou jsem ani neuvažoval. Po konzultaci s instalatéry jsem se rozhodl pro anhydrit. Následovalo rozhodování, jestli Transmix (kamion, co si to sám rozmíchá na místě), nebo to dovézt v mixu. Toto dilema za mne částečně rozhodl soused, který si vydláždil přístupovou cestu, takže nebylo kam kamion postavit, a částečně nedostatečný zdroj vody. Volba tedy padla na mix a firmu Podlahy Blažek z Břeclavi. 

Po rozhovoru s jejich technikem: "No buď vás stihneme do konce března, nebo až v červnu", začalo hektické období, aby se vše stihlo nachystat. Sami jsme si položili podlahový polystyren, jelikož podklad by rovný, tak jsme žádný podsyp neřešili, mezery u trubek jsme zasypali Lipaporem. Instalatéři (Josef Košťál a jeho parta) nám vyšli vstříc a odvedli skvělou práci v termínu. Prakticky v celém domě je teplovodní podlahové topení (Kermi - dodavatel Richter+Frenzel), které bude napojeno na kondenzační kotel Wolf. Vše jsme stihli nachystat a ještě nám zbyl jeden den k dobru.

 Borci od pana Blažka dorazili v 7:30 a v 10:00 už bylo uklizeno. Jediným menším zádrhelem byla přejetá předzahrádka u sousedů, ale stávají se i horší věci. Po třech týdnech dojeli podlahu přebrousit a provedla se topná zkouška. Na jednom místě sice anhydrit praskl, ale na zavolání ochotně pánové dojeli a prasklinu opravili pryskyřicí. A další tři měsíce trvalo, než vlhkost klesla na přijatelnou úroveň a mohlo se pokračovat sádrokartonem. Mezičas byl využit k připojení na kanál a vodovod (a k polním pracem).

Shrnutí - zatím máme obrovské štestí na řemeslníky, nemuseli jsme řešit žádné zásadní problémy. Co se týká andydritu, tak obrovská spokojenost. Na jednom místě jsem potřeboval zaseknout kousek ocelové futro a překvapila mě odolnost a tvrdost materiálu. Podařilo se mi i vylít kbelík vody na podlahu, místo vyschlo a nebylo poznat, že by tam kdy byla voda. Samozřejmě, než materiál pořádně vyzrál, tak moc odolný nebyl, ale všechno chce svůj čas. A se zapnutou podlahovkou je to jedna báseň.

PS: Proč první podlaha a poté omítky? Protože sádrokarton. Pokračování příště...

V létě přišla na přetřes otázka, jak to bude do budoucna s bydlením - shodli jsme se, že se budeme koukat, co se kde prodává, a uvidíme. Váhali jsme mezi bytem tady v Teplicích a přilehlém okolí, ale vzhledem k tomu, jaké se začaly hromadit požadavky na byt, zahradu, úložné prostory a hlavně velikost a lokalitu, zkonstatovali jsme, že pořídit pozemek a postavit domek vyjde finančně de facto na stejno. Kromě toho budeme mít velkou zahradu pro sebe a soukromí, jaké v paneláku člověk prostě nemá.

No a protože mám bohaté zkušenosti z dlouhodobé rekonstrukce statku ze 17. stol., tak se novostavby z broušených tvárnic fakt nebojím :). Ano, technologicky to je rozdílné, ale proti starému kamennému domu je to prostě vše mnohem jednodušší, takže se vlastně i těším, že to bude něco jiného než doposud. :)

Když jsem se podíval poprvé na nabídku pozemků, a zpětně se nad tím zamyslím, tak jsme koupili první pozemek, který jsem v inzerci rozkliknul :D Samozřejmě jsme pak zkoumali plno jiných, ale nakonec jsme se vždy vrátili k tomu prvnímu. Hrálo pro jeho volbu plno aspektů, jako dojezdová vzdálenost do TP (10 min), příroda, kromě nás už tam nikdo nebude stavět, orientace je na JZ a jelikož je to svah, který všechny odradil, byla cena ani ne poloviční proti ostatním pozemkům v podobné lokalitě.

Zatím tedy proběhl převod na katastru, následně čístka pozemku a nyní čekáme na projekt, který by měl být někdy v únoru.

Stihli jsme akorát pár základních vyjadřovaček, u kterých není nutné doložit projekt, vyřídili jsme SoSB s ČEZem (zatím platba 6 250 Kč dle požadavku ČEZu - projektovou dokumentaci už zpracovávají) a teď čekáme na projekt domu.

S projektantem mám výborné zkušenosti, ale jeho rodinu postihl zdravotní kolaps, tak čekáme od začátku listopadu - a prý bude projekt v únoru. Nicméně to čekání stojí za to. Zařídí si i radonový průzkum a geodeta, tak to máme bez starostí. Jsem jen zvědav, jak nám novela stavebního zákona pomůže, nebo zavaří. Měli bychom to mít na ohlášku, ale obávám se, že ani toto "zkrácené" řízení nebude o moc kratší než standardní stavební povolení.

Tak ať se dílo daří, kolegové!

M&M

Náš dům (kamarády přezdívaný bunkrem, či krytem) je postavený ze systému Izoblok. Mimo jiné se vyznačuje hrubou strukturou povrchu. V koupelně jsme jednu stěnu tahali do lepidla a spotřeba nebyla malá. Když se u nás sem tam ukázal nějaký zedník, tak řekl, že jedině stříkanou omítku. Nicméně stříkaná omítka na dřevocement je poměrně nákladná (nadspotřeba). Na druhou stranu je mnohem rychlejší (u souseda celý dům strojově zaomítali za cca 10 dnů), takže každý si musí určit svou prioritu. 

Sám prodejce systému Izoblok nám doporučil dávat sádrokarton. Vzhledem k vlastnostem materiálu doporučoval desky připevňovat přimo šroubky do stěny. Efektivita takové práce musí být neuvěřitelná. Já jsem ovšem člověk, který si rád komplikuje život. Takže jsem se rozhodl, že desky budu lepit a vzhledem k tomu, že jsem si s vyzděním vyhrál, tak lepit se bude celoplošně. Nejdříve jsem uvažoval nad sádrovým lepidlem (např. Knauf Perlfix), ale s přihlédnutím k ceně (a několika málo informacím získaných z fóra na tzb.info) jsem se rozhodl lepit na cementové lepidlo (obyčejné STL). Ve stavebninách jsem objednal tři palety sádrokartonu - 2 palety Norgips obyčejného SDK v rozměru 1200x2600 mm a jednu paletu protipožárního sádrokartonu Norgips. I když nebyl předepsaný, tak jsem se ho rozhodl dát na strop, jelikož je pevnější (vyztužený skelným vláknem).

Na podhledech není nic zvláštního, je to zavěšený křížový rošt. Závěsné dráty jsou upevněny pomocí stropních hřebů (stropní systém Rectolight), rošt je upevněn pomocí čtyřbodových závěsů (stačily by i obyčejné, ale se čtyřbodovými se mi lépe dělalo). Jako vše, tak i rošt je předimenzovaný, ale cenový rozdíl byl zanedbatelný, tak proč nemít jistotu, že?

Jakmile byl hotový strop, tak jsem přistoupil k obložení stěn. Čistou výšku místností jsem udělal 261cm, takže se desky dávaly v celých délkách. Prvním postupem bylo na kozách desku natáhnout lepidlem (hřebínek 8mm) a poté přilepit na stěnu. Tento postup je možný, ale člověk musí být rychlý a ideálně aby byli pracovníci dva. Jinak se deska (2,6m) ráda zlomí. Což je nepříjemné a svépomocníka to dokáže dost vytočit. Takže jsem přešel na systém - napenetrovat stěnu, natáhnout 8mm hřebínkem do lepidla a suchou desku na stěnu přilepit, poklepat přes dřevěnou desku a případně zajistit vrutem do stěny. Veškeré otvory na elektrokrabičky se dělaly v deskách předem, stejně tak i výřezy na okna, či dveře. Při celoplošném lepení je spotřeba cca 1 pytel lepidla na 2 desky. Zkoušel jsem i Perlfix od Knaufu (doporučovaný systémem) - dělalo se s ním dobře, jenom je více, jak 2x dražší, než cementové lepidlo.

Následovalo přetmelení do stupně Q3 - první tmelení jsem udělal Bezpáskovým tmelem Den Braven (ale pásku jsem pro jistotu použil), druhé tmelení buď Uniflot Knauf, nebo podobný, třetí tmelení bylo provedeno celoplošně Finish tmelem Semin. Zkoušel jsem i celoplošné tmelení s Rifino top, ale výsledek mne neuspokojil. Ve finále jsem plochy přeběhl brouskem a mohlo se malovat.

Po uklizení jsme napenetrovali stěny a strop penetrací Rokolatex plus a vymalovali malbou Roko Interier Profi. Pro dosažení dokonalého dojmu jsme malovali 3x (občas někde byl nějaký kocour). Ale výsledek stojí za to. První desky jsem lepil před půl rokem a zatím nevidím žádný problém, takže snad to tak vydrží. S barvami Roko jsem dělal podruhé a podruhé jsem velmi spokojen. Za tu cenu je to super kvalita.

Shrnutí: kdybych nechal udělat strojovou omítku, tak jsem měl za týden, či dva, pokoj, ale zase by vznikl problém s vlhkostí. Desky jsem lepil od srpna do listopadu, ale nebylo to v kuse. Během tohoto období proběhlo ještě připojování na elektřinu, obnažení základů, izolace proti vlhkosti, instalace dveřních pouzder a mnoho dalších činností. Rozhodně by práci urychlilo i více pracovníků, než jeden. Jako výhodu beru, že tímto způsobem se dá dělat i po chvílích, na práci stačí jeden svépomocník a i bez zednických zkušeností dostanete naprosto dokonale rovný povrch. Jako bonus je příznivá cena. Poměrně dost desek zbylo, takže budou použity v podkroví. Po odečtení přebytků a ceny za podhled nás stála omítka necelých 20 tis.Kč. Co se rozhodně vyplatilo, tak zakoupení zvedáku na SDK desky a pracovního světla Parkside (hodně světla za málo peněz).

Ve třicátých letech to byl v ulici jeden z prvních domů a stále ještě samostatně stojící, než se k němu v průběhu let přilepil sousedský dům, aby určil uliční čáru. V té době byly běžné stáje pro dobytek, králíkárna, kurník ad. neobytné části. Tyto prostory se zachovaly až do dnešních dnů a nebo místnosti změnily svoji funkci. Například ze stáje pro dobytek se stala garáž pro auto. Dům se tedy po generace měnil a utvářel. Stavělo se z toho, co předci dokázali sehnat nebo na co dokázali našetřit. Přeměna domu je hezky zachycena na přiložené fotografii včetně mých předků.

Mám tedy k domečku úzké osobní vazby. Nebylo tedy vůbec jednoduché si připustit, že se bude jednat o celkovou rekonstrukci, tedy s kompletní demolicí stávajícího objektu a jeho nahrazení moderním typem domu. Důvodů jsme však měli celou řadu. Zejména pak ujištění, že problémy starého domu, se vám v budoucnu budou neustále objevovat a připomínat. Chtěli jsme mít hlavně jistotu, že dům bude na pevných základech, bude splňovat požadavky moderní rodiny a rovnež budeme vědět, kde se co nachází. Elektřina z hliníku, stropy z rákosu a jakákoliv chybějící izolace, byly stejně tak rozhodujícím bodem.

Jednoho dne v září 2018 došlo k prvnímu setkání s architektem a začala dlouhá cesta plná plánování, projektování a byrokracie, která konečně vyvrcholila říjnem 2019 stavebním povolením. O tom všem ale až v dalších článcích.

Věřím, že pro stavebníky budou tyto články přínosné, jak z pohledu rekonstrukce starého domu v nový, tak i z toho pohledu, že se jedná o koncový řadový dům, ke kterému se musí přistupovat atypicky, než-li k samostatně stojícímu domu na zelené louce (přípojky, uliční čára, jednotná barva střechy atd.). A pevně věřím, že inspirujeme další mladé páry, vrhnout se do stavby svépomocí.

Děkujeme za podporu a těšíme se na vaše komentáře :)

Martin a Katka

Na začátku byl jako asi u všech výběr vhodného a cenově dostupného pozemku. Podařilo se nám koupit od obce 1410m2 pozemku za 990Kč/m2, mírný svah (mírný je teda hodně relativní pojem). Voda, kanalda, elektřina na okraji pozemku. Pozemek byl plný náletů a než se vůbec začaly dělat terénní úpravy, tak jsme ho dvakrát "odlesňovali". Byla to upocená ruční práce. Obec nám vyšla vstříc a na nálety nám řistavili kontejner - bezplatně a také si ho pak plný, našlapaný odvezli. Když už jsme nevydrželi s nervama během čekání na stavební povolení, tak jsme v dubnu 2019 začali bagrovat. Terénní úpravy byly nečakně rozsáhlé. Odvezli jsme cca 50 sklápěček zeminy a další jsme si nechali na pozemku na potom. Po hrubých úpravách jsme začali dolaďovat přesnější tvary. Hrábli jsme do pasů, které nám před tím vytýčil geodet vzhledem k tomu, že to máme ve svahu. Vyhloubily se pasy - velký pásový bagr strávil na pozemku 3 dny - celkem cca 24 hodin. Hurá - máme pasy a jdeme na věci, které budou v nich. Prostupy, zemnící pásek a jelikož jsme se rozhodli vylívat na dvakrát, tak i bednění. Vše v jednom až dvou lidech. Pasy - dolní část jsme vylili a padlo do nich 44m3 betonu , strašný! 

Druhý den se začalo odbědňovat. Opět jsem objednaj geodeta, aby nám nastřílel rohy pro založení ZB - založili jsme hlavní opěrnou zeď. Tady se ukázalo jako dobré si to po něm projít s pásmem. Projektant mu poslal špatná čísla a jeden roh byl "mimo". Zároveň probíhala příprava horní části základů, které jsou "schodovité" do svahu. Dům není podsklepený, v dolní části bude garáž a na svahu pak samotný dům - bungalov. základy jsou částečna společné. Opět se dotáhl zemnící pásek, prostupy a šalování na "schodovité" základy. Pak už jsme čekali na příjezd Tatry s betonem, jelikož ta jediná se do svahu vyškrábe. Padly 3 mixy, takže 18m3 betonu. Beton byl hustší, aby se nevylily schody a o to těžší s ním byla práce. Podařilo se a druhý den následovalo opět odbednění - základové pasy hotové. Poté jsme pokračovali v zakládání dolní části základů (garáž). Geodet opět zaměřil a vyznačil doby na horní části pasů.

Pokračovali jsme a přippravovali dolní část na vylití základové desky garáže...

Po přečtení kilometrů článků na internetu jsem byl ještě zmatenější než na začátku. Ti, co dělají anhydrit, samozřejmě obhajují anhydrit. Ti co dělají beton, obhajují beton. Nechal jsem si proto nacenit obě varianty od několika firem. Kupodivu rozdíly byly minimální. Ušetřit by šlo snad jen tím, že bych si to míchal sám v míchačce, ale nad touto variantou jsem ani neuvažoval. Po konzultaci s instalatéry jsem se rozhodl pro anhydrit. Následovalo rozhodování, jestli Transmix (kamion, co si to sám rozmíchá na místě), nebo to dovézt v mixu. Toto dilema za mne částečně rozhodl soused, který si vydláždil přístupovou cestu, takže nebylo kam kamion postavit, a částečně nedostatečný zdroj vody. Volba tedy padla na mix a firmu Podlahy Blažek z Břeclavi. 

Po rozhovoru s jejich technikem: "No buď vás stihneme do konce března, nebo až v červnu", začalo hektické období, aby se vše stihlo nachystat. Sami jsme si položili podlahový polystyren, jelikož podklad byl rovný, tak jsme žádný podsyp neřešili, mezery u trubek jsme zasypali Lipaporem. Instalatéři (Josef Košťál a jeho parta) nám vyšli vstříc a odvedli skvělou práci v termínu. Prakticky v celém domě je teplovodní podlahové topení (Kermi - dodavatel Richter + Frenzel), které bude napojeno na kondenzační kotel Wolf. Vše jsme stihli nachystat a ještě nám zbyl jeden den k dobru.

Borci od pana Blažka dorazili v 7:30 a v 10:00 už bylo uklizeno. Jediným menším zádrhelem byla přejetá předzahrádka u sousedů, ale stávají se i horší věci. Po třech týdnech dojeli podlahu přebrousit a provedla se topná zkouška. Na jednom místě sice anhydrit praskl, ale na zavolání ochotně pánové dojeli a prasklinu opravili pryskyřicí. A další tři měsíce trvalo, než vlhkost klesla na přijatelnou úroveň a mohlo se pokračovat sádrokartonem. Mezičas byl využit k připojení na kanál a vodovod (a k polním pracím).

Shrnutí - zatím máme obrovské štestí na řemeslníky, nemuseli jsme řešit žádné zásadní problémy. Co se týká anhydritu, tak obrovská spokojenost. Na jednom místě jsem potřeboval zaseknout kousek ocelové futro a překvapila mě odolnost a tvrdost materiálu. Podařilo se mi i vylít kbelík vody na podlahu, místo vyschlo a nebylo poznat, že by tam kdy byla voda. Samozřejmě, než materiál pořádně vyzrál, tak moc odolný nebyl, ale všechno chce svůj čas. A se zapnutou podlahovkou je to jedna báseň.

PS: Proč první podlaha a poté omítky? Protože sádrokarton. Pokračování příště...

Náš dům (kamarády přezdívaný bunkrem, či krytem) je postavený ze systému Izoblok. Mimo jiné se vyznačuje hrubou strukturou povrchu. V koupelně jsme jednu stěnu tahali do lepidla a spotřeba nebyla malá. Když se u nás sem tam ukázal nějaký zedník, tak řekl, že jedině stříkanou omítku. Nicméně stříkaná omítka na dřevocement je poměrně nákladná (nadspotřeba). Na druhou stranu je mnohem rychlejší (u souseda celý dům strojově zaomítali za cca 10 dnů), takže každý si musí určit svou prioritu. 

Sám prodejce systému Izoblok nám doporučil dávat sádrokarton. Vzhledem k vlastnostem materiálu doporučoval desky připevňovat přimo šroubky do stěny. Efektivita takové práce musí být neuvěřitelná. Já jsem ovšem člověk, který si rád komplikuje život. Takže jsem se rozhodl, že desky budu lepit a vzhledem k tomu, že jsem si s vyzděním vyhrál, tak lepit se bude celoplošně. Nejdříve jsem uvažoval nad sádrovým lepidlem (např. Knauf Perlfix), ale s přihlédnutím k ceně (a několika málo informacím získaných z fóra na tzb.info) jsem se rozhodl lepit na cementové lepidlo (obyčejné STL). Ve stavebninách jsem objednal tři palety sádrokartonu - 2 palety Norgips obyčejného SDK v rozměru 1200x2600 mm a jednu paletu protipožárního sádrokartonu Norgips. I když nebyl předepsaný, tak jsem se ho rozhodl dát na strop, jelikož je pevnější (vyztužený skelným vláknem).

Na podhledech není nic zvláštního, je to zavěšený křížový rošt. Závěsné dráty jsou upevněny pomocí stropních hřebů (stropní systém Rectolight), rošt je upevněn pomocí čtyřbodových závěsů (stačily by i obyčejné, ale se čtyřbodovými se mi lépe dělalo). Jako vše, tak i rošt je předimenzovaný, ale cenový rozdíl byl zanedbatelný, tak proč nemít jistotu, že? V rámci přípravy na stavbu jsem absolvoval Školu suché výstavby Rigips a můžu jen doporučit. Když člověk ví jak na to, tak práce "odsýpá". Kdyby OZ z Rigips nepožadoval odběr minimálně 4 palet, tak bych vzal i materiál, ale takto jsem objednal materiál z Norgips, protože naše stavebniny ho odebírají běžně.

Jakmile byl hotový strop, tak jsem přistoupil k obložení stěn. Čistou výšku místností jsem udělal 261cm, takže se desky dávaly v celých délkách. Prvním postupem bylo na kozách desku natáhnout lepidlem (hřebínek 8mm) a poté přilepit na stěnu. Tento postup je možný, ale člověk musí být rychlý a ideálně aby byli pracovníci dva. Jinak se deska (2,6m) ráda zlomí. Což je nepříjemné a svépomocníka to dokáže dost vytočit. Takže jsem přešel na systém - napenetrovat stěnu, natáhnout 8mm hřebínkem do lepidla a suchou desku na stěnu přilepit, poklepat přes dřevěnou desku a případně zajistit vrutem do stěny. Veškeré otvory na elektrokrabičky se dělaly v deskách předem, stejně tak i výřezy na okna, či dveře. Při celoplošném lepení je spotřeba cca 1 pytel lepidla na 2 desky. Zkoušel jsem i Perlfix od Knaufu (doporučovaný systémem) - dělalo se s ním dobře, jenom je více, jak 2x dražší, než cementové lepidlo.

Následovalo přetmelení do stupně Q3 - první tmelení jsem udělal Bezpáskovým tmelem Den Braven (ale pásku jsem pro jistotu použil), druhé tmelení buď Uniflot Knauf, nebo podobný, třetí tmelení bylo provedeno celoplošně Finish tmelem Semin. Zkoušel jsem i celoplošné tmelení s Rifino top, ale výsledek mne neuspokojil. Ve finále jsem plochy přeběhl brouskem a mohlo se malovat.

Po uklizení jsme napenetrovali stěny a strop penetrací Rokolatex plus a vymalovali malbou Roko Interier Profi. Pro dosažení dokonalého dojmu jsme malovali 3x (občas někde byl nějaký kocour). Ale výsledek stojí za to. První desky jsem lepil před půl rokem a zatím nevidím žádný problém, takže snad to tak vydrží. S barvami Roko jsem dělal podruhé a podruhé jsem velmi spokojen. Za tu cenu je to super kvalita.

Shrnutí: kdybych nechal udělat strojovou omítku, tak jsem měl za týden, či dva, hotovo, ale zase by vznikl problém s vlhkostí (kterou bych dva měsíce dostával ven). Desky jsem lepil od srpna do listopadu, ale nebylo to v kuse. Během tohoto období proběhlo ještě připojování na elektřinu, obnažení základů, izolace proti vlhkosti, instalace dveřních pouzder a mnoho dalších činností. Rozhodně by práci urychlilo i více pracovníků, než jeden. Jako výhodu beru, že tímto způsobem se dá dělat i po chvílích, na práci stačí jeden svépomocník a i bez zednických zkušeností dostanete naprosto dokonale rovný povrch. Jako bonus je příznivá cena. Poměrně dost desek zbylo, takže budou použity v podkroví. Po odečtení přebytků a ceny za podhled nás stála omítka necelých 20 tis.Kč. Co se rozhodně vyplatilo, tak zakoupení zvedáku na SDK desky, pracovního světla Parkside (hodně světla za málo peněz) a špachtle s dvojitým listem Flexogrip od firmy Storch (to stejné jako špachtle na celoplošné tmelení Rigips, jenom levnější).